Farmakoseriál: Fyziologický roztok (NaCl, infusio natrii chlorati, “fýzák”,…)

Srp 28, 2013   //   by Martin Franko   //   Léky a jejich použití, Léky v resuscitační a PN péči, Studium  //  No Comments

Je jedním z nejzákladnějších roztoků v medicíně vůbec.  Mezi jeho hlavní indikaci patří k:
– léčbě izotonické extraceluární dehydratace
– léčbě deplece sodíku
– použití jako vehikulum nebo rozpouštědlo kompatibilních farmak pro parenterální podání

Samozřejmě se používá k výplachům, oplachům. Jeho využití je tedy rozmanité.
Hlavní složkou je Natrii chloridum v poměru 4,5GM / 500ml – 0,9%.
V jednom mililitru je tedy 4,5mg. Na 100ml připadá přibližně Na+: 15,4mmol, Cl-: 15,4 mmol.
Pomocnou látkou přípravku je v tomto případu Aqua pro injectione. Jeho osmolalita je přibližně 308 mOsm/l, jedná se tedy o izotonický roztok.

Přípravek spadá do ATC: B05XX (Jiná aditiva k intravenózním roztokům)

Farmakodynamické vlastnosti roztoku jsou dány účinkem sodných a chloridových iontů při udržování rovnováhy vody a elektrolytů. Ionty sodíku prostupují buněčnou membránou různými mechanismy prostupu, mezi něž patří sodíková pumpa (Na-K-ATPáza). Sodík hraje významnou roli při neurotransmisi, v elektrofyziologii srdce a při metabolismu v ledvinách.

Farmakodynamické vlastnosti roztoku jsou dány účinkem sodných a chloridových iontů při udržování rovnováhy vody a elektrolytů. Ionty sodíku prostupují buněčnou membránou různými mechanismy prostupu, mezi něž patří sodíková pumpa (Na-K-ATPáza). Sodík hraje významnou roli při neurotransmisi, v elektrofyziologii srdce a při metabolismu v ledvinách.

Farmakokinetické vlastnosti Sodík je vylučován převážně ledvinami, kde však probíhá i jeho velmi výrazné zpětné vstřebávání. Malé množství sodíku ztrácí tělo stolicí a potem.

 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Bezpečnost použití chloridu sodného u zvířat není relevantní, protože chlorid sodný představuje běžnou složku zvířecí i lidské plazmy.

Běžné dávkování je následující:

Dospělí, starší pacienti a děti

Dávky lze vyjádřit v jednotkách mEq nebo mmol sodíku, hmotnosti sodíku, nebo hmotnosti sodné soli (1g NaCl = 394 mg, 17,1 mEq nebo 17,1 mmol Na a Cl). Koncentrace a dávka intravenózního roztoku chloridu sodného se stanoví na základě více faktorů, jako jsou věk, hmotnost a klinický stav pacienta a zvláště stav hydratace pacienta. Je třeba pečlivě sledovat koncentrace elektrolytů v séru.

Doporučené dávkování při léčbě izotonické extracelulární dehydratace a deplece sodíku je: dospělým: 500 ml až 3 litry / 24 h kojencům a dětem: 20 až 100 ml na 24 h a kg tělesné hmotnosti v závislosti na věku a celkové tělesné hmotnosti Rychlost podávání infuze závisí na klinickém stavu pacienta. Doporučené dávkování při použití jako vehikulum nebo rozpouštědlo se pohybuje v rozmezí 50 až 250 ml na jednu dávku podávaného léčivého přípravku. Při použití chloridu sodného 0,9% jako rozpouštědla pro injekčně podávaná jiná léčiva je dávkování a rychlost infuze v zásadě určována povahou a dávkovacím schématem předepsaného léku.

Co se kontaindikování týče, to je zásadní u pacientů s hypernatrémií a hyperchlorémií. Je nutné také zvážit kontraindikaci a kompatibilitu ve vztahu k přidávaným farmakům.

Za zmínku stojí také upozornění a zvláštní opatření:

Zvláštní klinické sledování je zapotřebí na počátku podávání jakékoliv intravenózní infuze. Podávání je třeba provádět pod pravidelným a pečlivým dohledem. Je třeba sledovat klinické a biologické parametry, zvláště sérové elektrolyty. Nedonošení nebo donošení kojenci mohou zadržovat nadměrné množství sodíku z důvodu nezralosti funkce ledvin. U nedonošených nebo donošených kojenců je proto opakované podání infuzí chloridu sodného přípustné pouze po stanovení hladiny sodíku v séru. Fyziologický roztok je třeba používat opatrně u pacientů s hypertenzí, srdečním selháním, periferním nebo plicním otokem, zhoršením renálních funkcí, pre-eklampsií, aldosteronismem nebo u jiných stavů a způsobů léčby (např. kortikosteroidy) spojených s retencí sodíku.

V době těhotenství a kojení může být použit. Přípravek neovlivňuje schopnost řízení, koncentraci a obsluhování strojů.

Nežádoucí účinky se můžou vyskytnout jako u každého jiného přípravku a je nutné se s nimi seznámit.

Při běžné léčbě se neočekávají nežádoucí účinky. Nežádoucí účinky mohou být spojeny s technikou podání. Mezi ně patří febrilní reakce, infekce v místě vpichu, místní bolestivost nebo reakce, podráždění žíly, žilní trombóza nebo flebitida šířící se od místa vpichu, extravazát a hypervolémie. Celkové nežádoucí účinky přebytku sodíku jsou popsány v kapitole Předávkování. Při použití 0,9% chloridu sodného jako rozpouštědla pro jiné léčivé přípravky k injekčnímu podání je možnost výskytu jakýchkoliv jiných nežádoucích účinků určována povahou aditiva. Dojde-li k výskytu nežádoucí reakce na přidaný léčivý přípravek, přerušte infuzi, zhodnoťte stav pacienta, proveďte příslušná protiopatření a v případě potřeby uchovejte zbytek roztoku pro vyšetření.

Velmi nepravděpodobné, ale stát se to může je předávkování.

Mezi celkové nežádoucí účinky přebytku sodíku v těle patří nauzea, zvracení, průjem, křeče v břiše, žízeň, snížená tvorba slin a slz, pocení, horečka, tachykardie, hypertenze, renální poruchy, periferní a plicní edém, zástava dýchání, bolest hlavy, závrať, neklid, dráždivost, slabost, záškuby a rigidita svalů, křeče, koma a smrt. Nadměrné podání chloridu sodného může mít za následek hypernatrémii a mělo by být léčeno specializovaným lékařem. Nadměrné množství chloridu v těle může navodit ztrátu bikarbonátů s acidifikujícím účinkem. Při použití 0,9% chloridu sodného jako rozpouštědla pro jiná injekčně podávaná léčiva souvisejí známky a příznaky předávkování s povahou použitých aditiv. V případě náhodného předávkování infuze je třeba léčbu s podaným lékem. Podle potřeby je třeba přistoupit k 3 přerušit a pacienta sledovat z důvodu možného výskytu příslušných známek a příznaků spojených léčebným a podpůrným opatřením.

Inkompatibility

Stejně jako u všech parenterálních roztoků je třeba před přidáním aditiv prověřit jejich kompatibilitu s roztokem. Lékař zodpovídá za posouzení inkompatibility léku přidávaného k fyziologickému roztoku – provede kontrolu, zda nedošlo k eventuální změně barvy, vysrážení nerozpustných komplexů nebo k objevení krystalů. Je třeba se seznámit s návodem pro použití léku, který má být přidán. Před přidáním léku si ověřte: – Zda je rozpustný a stabilní ve vodě při pH fyziologického roztoku. Po přidání kompatibilního léku k fyziologickému roztoku musí být roztok ihned podán. Aditiva, o nichž je známo, že jsou inkompatibilní, nemají být použita.

Doba použitelnosti po přidání aditiv je potřeba před použitím zjistit chemickou a fyzikální stabilitu jakéhokoliv aditiva při pH fyziologického roztoku. Z mikrobiologického hlediska musí být naředěný roztok okamžitě použit, pokud ředění neproběhlo za a validovaných aseptických podmínek. Není-li roztok okamžitě použit, zodpovídá za dobu a podmínky uchovávání uživatel.

 V současné době je na trhu nepřeberné množství velikosti balení…100ml, 250ml, 500ml, 1000ml,…
Expirace je vždy vyznačena na obalu!
Roztoky se dodávají ve vacích, plastových flaškách, případně sklěněných lahvích

Leave a comment

You must be logged in to post a comment.