Hypoglykémie – rady a první pomoc

Srp 28, 2013   //   by   //   Laická první pomoc, Postupy, První pomoc, Studium  //  No Comments

Hypoglykémie je stav, kdy je hladina glukózy v krvi nižší než 2,2−2,6 mmol/l u dospělých i dětí. U novorozenců je tento limit 1,7 (2,0) mmol/l a u nedonošených 1,1 mmol/l. Hlavním nebezpečím hypoglykemie je nedostatečné energetické zásobení mozku (zásoba intracelulární glukózy pro mozek vystačí pouze 10−15 minut). U zdravého dospělého je normální hranice 3,3 – 5,6 mmol/l.

Hypoglykémie nevzniká u člověka, který nemá diabetes. Když u něj začne glykémie klesat k této dolní hranici, přestane si vyrábět inzulín a zapojí jiné hormony, jejichž úkolem je glykémii zvýšit – hlavně glukagon a adrenalin. Tak si člověk bez diabetu dokáže svoji dolní hranici glykémie dobře ohlídat, i když třeba dlouho nejí nebo je vyčerpán fyzickou prací či sportem.

Hypoglykémie tedy může vzniknout jen u člověka léčeného inzulínem, případně i u člověka s diabetem 2. typu, který dostává tablety posilující vlastní výrobu inzulínu. Tito lidé nemohou zneškodnit inzulín, který už v těle mají. Ochranné hormony, které glykémii naopak zvyšují, se v boji o glykémii s inzulínem z injekce mohou ukázat jako příliš slabé a mohou prohrát.

Hypoglykémie se objeví, když vznikne nerovnováha mezi nadbytkem inzulínu a nedostatkem glukózy. Rovnováha mezi inzulínem a glukózou se vychýlí na stranu inzulínu.

Hypoglykémie může mít čtyři základní příčiny:
1. Příliš mnoho inzulínu. Hypoglykémie vzniká, když jsme si omylem píchli vyšší dávku inzulínu, než jsme měli v úmyslu. Také tehdy, když jsme špatně odhadli svoji potřebu inzulínu a zvýšili jsme jeho dávku příliš. Hypoglykémie může také někdy vznikat brzy po začátku diabetu, když se částečně obnovuje výroba inzulínu ve vlastních beta-buňkách. Sečte se účinek inzulínu píchnutého v injekci s inzulínem vyrobeným ve vlastních beta-buňkách.

2. Příliš málo jídla. Hypoglykémie může vzniknout, když jsme odložili jídlo, které už jsme měli sníst – například svačinu nebo druhou večeři. Hypoglykémie se také může objevit, pokud jsme špatně posoudili množství výměnných jednotek ve svém jídle – jídlo jsme nadhodnotili, považovali jsme jej za vydatnější, než ve skutečnosti bylo. Hypoglykémie určitě vznikne, když si píchneme inzulín a potom se nenajíme. Zvlášť nebezpečné může být vynechání druhé večeře. Hypoglykémie pak může vzniknout v noci ve spánku. Hypoglykémie nám také hrozí, když jsme se najedli, ale jídlo jsme vyzvraceli. Naše tělo živiny z jídla nedostalo.

3. Neobvykle mnoho pohybu. Pohyb urychluje chemické spalování glukózy, protože z ní naše tělo získává energii potřebnou pro svalovou činnost. Pohyb tedy snižuje zásoby glukózy, snižuje glykémii. Pohyb navíc může vést k rychlejšímu vstřebání inzulínu píchnutého v injekci díky většímu prokrvení svalů i podkožní vrstvy. Sport je dobrá věc a rozhodně bychom se jej neměli zříkat z obavy před hypoglykémií. To by byla velká hloupost. Měli bychom se naučit hypoglykémii při sportu předcházet! Rovnováhu mezi inzulínem a glukózou v těle můžeme obnovit buď ubráním inzulínu nebo přidáním jídla, případně obojím současně.

4. Alkohol. Alkohol může být zvlášť záludnou a nebezpečnou příčinou hypoglykémie, protože znemožňuje doplňování glukózy do krve ze zásob z glykogenu v játrech. Proč nám hypoglykémie vlastně vadí? Glukózu potřebuje naše tělo jako stále pohotový zdroj energie pro veškerou činnost. Nejdokonalejším orgánem našeho těla je mozek. Právě mozek nejvíce potřebuje trvalý přísun energie z glukózy, kterou k němu dopravuje krev. Vznikne-li hypoglykémie, přivádí-li krev tedy méně glukózy, je to právě mozek, který tuto změnu pocítí nejrychleji. Při hypoglykémii začíná mozková činnost váznout a dlouhodobější či těžší hypoglykémie může vést k bezvědomí a po jisté době i ke smrti.

Jak se pozná, že máme hypoglykémii?
Hypoglykémie se projevuje u každého člověka jinak. Některé její příznaky jsou ale typické a objevují se při hypoglykémii u většiny lidí. Můžeme rozlišit dvě skupiny příznaků hypoglykémie. První skupina příznaků vzniká tím, že se naše tělo pokouší hypoglykémii ubránit. Brání se mimo jiné tím, že začne vydávat do krve velká množství hormonů dřeně nadledvin, hlavně adrenalinu.

Adrenalin působí bušení srdce, zblednutí, pocení, třes rukou, neklid, pocit úzkosti. Tyto příznaky člověk může vnímat sám. Pokud se objeví, jsou varováním, že je nutné rychle proti hypoglykémii zasáhnout. U někoho může na možnost hypoglykémie upozornit dravý hlad, který se jen vzdáleně podobá normálnímu hladu.

U některých lidí s diabetem mohou být tyto příznaky málo vyjádřené nebo mohou chybět úplně, u jiných se mohou ztrácet po určité době trvání diabetu nebo k nim člověk začne být málo vnímavý. Hypoglykémie pak pokračuje a začne se objevovat druhá skupina příznaků. Ta má původ přímo v mozku, který strádá nedostatkem glukózy.

K této skupině příznaků patří zmatenost, spavost v nezvyklou dobu, porucha vidění, špatně srozumitelná řeč, vrávoravá chůze, neobvyklé chování jako bezdůvodný pláč nebo smích, špatná spolupráce, odmítání pomoci, u někoho agresivita.

Příznaky této skupiny člověk sám často vůbec nevnímá a vlivem porušené činnosti mozku nebývá schopen svoji situaci správně zhodnotit. Příznaky však mohou pozorovat ostatní lidé. I proto je nutné, aby ti, s nimiž se člověk s diabetem často stýká, věděli o jeho diabetu, znali příznaky hypoglykémie a uměli pomoci. To se kromě rodiny týká učitelů ve škole, spolužáků, kamarádů a přátel. Kromě toho má člověk s diabetem trvale nosit při sobě dokument, ze kterého jasně vyplývá, že se léčí inzulínem. Může to být diabetická průkazka nebo dobře nadepsaný diabetický deník.

Pokud ani druhá skupina příznaků není včas rozpoznána, může hypoglykémie přejít do bezvědomí, objeví se křeče a může být bezprostředně ohrožen život. Má se tedy člověk s diabetem celý život obávat, že bude mít hypoglykémii?

Důležité je, aby si ověřil, jak právě ta jeho hypoglykémie vypadá a jak je schopen ji včas rozpoznat.

Je prospěšné naučit se odhadnout situace, kdy může hypoglykémie nastat. Vyšetřuje-li si člověk s diabetem pravidelně doma glykémie, je málo pravděpodobné, že těžší hypoglykémie u něj nastane „z ničeho nic“. Největším rizikem pro vznik těžší hypoglykémie je omylem podaná vysoká dávka inzulínu, vynechané jídlo bez ubrání inzulínu nebo dlouhodobá vyčerpávající námaha bez patřičné úpravy stravy a inzulínu. Po takové námaze může hypoglykémie vzniknout i později, třeba v noci, protože tělu chybějí zásoby jaterního glykogenu pro doplňování glukózy do krve.

Od doby, kdy si lidé s diabetem doma pravidelně vyšetřují glykémie, vídáme těžké hypoglykémie vzácně. Bývají vždy důsledkem hrubé chyby či opominutí ve správné životosprávě.

Jak při hypoglykémii postupovat?
Je-li člověk na pochybách, zda se jedná o hypoglykémii, měl by si vyšetřit glykémii. Pokud to z vážných důvodů nejde, měl by postupovat, jako kdyby se o hypoglykémii skutečně jednalo. Při pohybu je nutné se zastavit, ukončit vydávání energie, posadit se. Hypoglykémii je nutné zvládat rychle, ale s rozmyslem. Potřebujeme-li pomoc druhé osoby, neváháme se na ni s žádostí obrátit.

Pro zvládnutí lehkých příznaků hypoglykémie postačí sníst jednu až dvě výměnné jednotky obsahující škrob – chleba, rohlík a podobně. Pokud se hypoglykémie objevila před jídlem, stačí sníst plánované jídlo o něco dříve. Cílem není jen zvládnout hypoglykémii, ale i zabránit velkému výkyvu glykémie směrem nahoru.

Při těžších příznacích hypoglykémie musíme do těla vpravit bez váhání pohotový zdroj cukru, který se rychle vstřebá ze střeva do krve. To je důvod, proč lidé s diabetem dostávali odedávna za úkol nosit s sebou kostky cukru. Cukr v kostkách není špatný; mají-li se ale kostky rozkousat, ztrácí se čas. Cukr se nejlépe vstřebává z roztoku. Proto je nejlepší mít u sebe lahvičku s neředěným sladkým sirupem, malou krabičku 100 % džusu (2 dcl) nebo plechovku sladké limonády.

Malá krabička 100 % džusu nebo plechovka sladké limonády obsahují dvě výměnnéjednotky velmi rychle vstřebatelného cukru. Lze je nosit s sebou všude, nerozbijí se,snadno se otevírají a nápoj se dobře polyká.

Pokud se nepodařilo zachytit včasné příznaky hypoglykémie a počíná se rozvíjet porucha vědomí, je nebezpečné podávat sladký nápoj, protože by se mohl vdechnout.

V takové chvíli může pomoci injekce glukagonu, kterou dostávají domů lidé, špatně poznávající hypoglykémie. Jak už jsme říkali, glukagon je hormon, který se v těle přirozeně vytváří. Vyrábí se v alfa-buňkách ostrůvků pankreatu, hned vedle betabuněk, ve kterých se tvoří inzulín. Úkolem glukagonu je zvyšovat glykémii. Působí tedy opačně než inzulín. Glukagon vyrobený ve vlastních alfa-buňkách člověka s diabetem však bohužel nemusí vždy zvládnout hypoglykémii, kterou způsobila inzulínová injekce. Injekcí glukagonu vlastní glukagon posílíme. Injekci glukagonu musí vždy píchnout druhá osoba. Podáme naráz celý obsah stříkačky (1 miligram), který ale musíme bezprostředně před použitím naředit rozpouštědlem z lahvičky. Injekci můžeme píchnout do kteréhokoliv místa v těle, které používáme pro aplikaci inzulínu a není důležité, zda se podá podkožně, do svalu nebo dokonce do žíly.

Po injekci glukagonu má člověk přijít k vědomí do deseti minut. Pak musí hned sníst dvě výměnné jednotky ve škrobu, protože glukagon z injekce působí jen krátce a hypoglykémie by se mohla opakovat.

Pokud injekce glukagonu nepomohla nebo není k dispozici, je třeba ihned postiženého člověka dopravit k nejbližšímu lékaři. Tomu je třeba jednoznačně vysvětlit, že postižený se léčí inzulínem, má těžkou hypoglykémii a potřebuje dostat do žíly injekci 40 % glukózy v množství 30-60 mililitrů (dle věku). Pokud se po této injekce vědomí neobnoví okamžitě, je nutný transport do nemocnice. Když po prodělané hypoglykémii člověk zvrací, může to být následkem otoku mozku. Ten vzniká po dlouhém hladovění mozkových buněk po glukóze. Je třeba zkusit podávat po lžičkách sladký nápoj a nenechat postiženého usnout.  Opakuje-li se zvracení, je nutný transport do nemocnice.

A co je třeba udělat po hypoglykémii?
Nejdříve zapsat hypoglykémii do deníku. Každý údaj o hypoglykémii, o tom, jak byla těžká, jak byla zvládnuta a v kolik hodin nastala, je cenným ukazatelem pro další úvahy o léčbě inzulínem. Potom je třeba zamyslet se na tím, proč hypoglykémie nastala. Pravděpodobně byl příčinou jeden ze čtyř důvodů, uvedených v úvodu této kapitoly.

Dále je nutné rozhodnout, co s následující injekcí inzulínu. Vždy si před ní změříme glykémii a injekci podáme jen tehdy, je-li již glykémie vyšší než 3,3 mmol/l. Byla-li příčinou hypoglykémie dlouhodobá vyčerpávající námaha, máme ještě stále malé zásoby glykogenu v játrech a hypoglykémie by se mohla opakovat. Proto v tomto případě snížíme dávku inzulínu v nejbližší injekci o 20-30 %.

Byla-li však příčina hypoglykémie jiná, už se asi opakovat nebude. Dávku inzulínu snižovat nebudeme. Kdybychom ji snížili, mohlo by dojít k výraznému vzestupu glykémie.

A konečně rozhodneme, zda je riziko, že se hypoglykémie bude další den opakovat. Byla-li příčinou neobvyklá tělesná námaha a jsme-li na prázdninách nebo na dovolené a tělesná námaha se bude opakovat každý den, snížíme další den dávku toho inzulínu, který v době hypoglykémie nejvíce působil, o 10 % (u lehčí hypoglykémie) nebo o 20 % (u těžší hypoglykémie).Pokud vznikla hypoglykémie při sportovním tréninku, který je dvakrát v týdnu, nezměníme dávku další den, ale budeme ji snižovat vždy jen v den tréninku.

Když byla příčinou málo vydatná strava, rozhodneme se, zda nám taková strava bude vyhovovat i v příštích dnech – v tom případě inzulín ubereme. Vrátíme-li se ale druhý den k svému obvyklému jídlu, inzulín snižovat nebudeme.

Hypoglykémie vzniklá z neznámé příčiny může signalizovat, že máme trvale příliš vysokou dávku inzulínu a hypoglykémie by se mohla opakovat. Dávku inzulínu také o 10-20 % snížíme.

Ve všech případech nezapomeneme po hypoglykémii měřit celý další den glykemický profil.

Jaké jsou příznaky různých stádií hypoglykemie?:

Leave a comment

You must be logged in to post a comment.